Daň z nemovitosti

Daň z nemovitosti

Daň z nemovitostí se skládá ze dvou daní

• daně ze staveb,
• daně z pozemků.

Důvodem pro tuto skutečnost je častá rozdílnost osob poplatníka daně ze staveb a daně z pozemků a rovněž odlišný způsob výpočtu daně. Proto se stanoví každá daň odděleně, ale jejich součet tvoří konečnou výši daně z nemovitostí, které se uvádí na jediném daňovém přiznání.

Daň z pozemků

Předmětem daně z pozemků jsou všechny pozemky nacházející se na území České republiky, které jsou evidovány v katastru nemovitostí. Jedná se o:

1. Zemědělské pozemky

• orné půdy,
• chmelnice,
• vinice,
• zahrady,
• ovocné sady,
• trvalé travní porosty.

2. Nezemědělské pozemky

• hospodářské lesy,
• rybníky s intenzivním chovem ryb,
• zastavěné plochy a nádvoří,
• stavební pozemky,
• ostatní plochy (koupaliště, autokempy atd.).

Naopak předmětem daně nejsou a zdanění nepodléhají

• v rozsahu půdorysu stavby pozemky zastavěné stavbami,
• lesní pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné,
• vodní plochy s výjimkou rybníků s intenzívním a průmyslových chovem ryb (např. vodní toky, vodní nádrže),
• pozemky určené pro obranu státu.

Kdo je poplatníkem daně z pozemků

Poplatníkem daně z pozemků je v zásadě vlastník pozemku. Ve specifických případech se může stát poplatníkem daně z nemovitostí i nájemce, popřípadě uživatel pozemku.

Nájemce je poplatníkem, pokud má v pronájmu pozemky evidované v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem.

Uživatel je poplatníkem daně z pozemků, pokud vlastník pozemku není znám nebo pokud byl přidělen v rámci pozemkových úprav do zatímního užívání pozemek náhradní.

Pokud existuje k jednomu pozemku více poplatníků (např. spoluvlastnictví), platí pro ně solidární povinnost, tzn. jsou povinní platit daň společně a nerozdílně. Podávají jedno společné daňové přiznání. Pokud jedna z osob zaplatí daň, daňová povinnost ostatních je tímto splněna. Finanční úřad má právo vyzvat k podání daňového přiznání a k zaplacení daně kteroukoliv z těchto osob.

Základ daně, jakož i sazba daně, se stanoví u jednotlivých pozemků rozdílně podle druhu pozemku a je uvedena v § 5 a § 5 zákona o dani z nemovitosti.

Daň ze staveb

Předmětem daně ze staveb jsou stavby na území České republiky, které jsounemovitostmi podle Obchodního zákoníku, tedy stavby spojené se zemí pevných základem, a které podléhají kolaudačnímu řízení, tj. na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Stavby, které nesplňují tyto podmínky, nejsou pro účely daně z nemovitostístavbami.

Dani podléhají rovněž ty stavby, které jsou v rozporu se stavebně právními předpisy užívány, ačkoliv na ně nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí.

Zvláštní kategorií daně ze staveb jsou daň z bytů a daň ze samostatných nebytových prostorů. Kromě bytů a samostatných nebytových prostorů podléhají dani i podíly na společných částech domu (chodby, schodiště, sušárny, kočárkárny apod.)

Kdo je poplatníkem daně ze staveb

Poplatníkem daně ze staveb je vlastník stavby, příp. bytu nebo samostatného nebytového prostoru.

Základ daně a daň ze staveb

Základem daně ze staveb je nejčastěji výměra půdorysu nadzemní části stavby v m²podle stavu k 1. lednu příslušného zdaňovacího období.

Sazba daně je opět pro různé druhy staveb různá. Je upravena v § 11 zákona o dani z nemovitosti.

Daňové přiznání a placení daně z nemovitostí

Daňové přiznání podává poplatník daně do 31. ledna zdaňovacího období, avšak pouze tehdy pokud je nepodal v některém z předchozích zdaňovacích období.

Při placení daně z nemovitosti se zohledňuje předmět činnosti poplatníků. Pokud se jedná o poplatníky provozující zemědělskou výroby a chov ryb, jsou povinni uhradit daň ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. srpna a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období. Ostatní poplatníci uhrazují svoji daňovou povinnost ve čtyřech stejných splátkách, nejpozději do 31. května, do 30. června, do 30. září a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období.