Nový přístup správců daně k poplatníkům

  Ke dni, kdy vznikal tento článek, nebylo zcela jasné, jaké konkrétní změny v daních čekají firmy a živnostníky od příštího roku. Zdá se však jisté, že v zájmu zefektivnění výběru daní dojde ke sloučení současných 199 úřadů do 14 krajských úřadů. Dojde také na jisté přehodnocení přístupu správců daní k daňovým poplatníkům. Zjednodušeně se dá říci, že s poplatníky, jejichž daňové odvody jsou v termínech, odvody jsou převážně kladné (poplatník platí), s poplatníky, kteří komunikují se správcem daně, budou správci jednat o poznání lépe, než se subjekty opožďujícími se s platbou daní nebo například s nejasným nebo nefunkčním sídlem. Správci daní dokonce plánují vytvoření jakési černé listiny, jež bude veřejně přístupná na internetu.

  Zdánlivě spravedlivá věc, pozitivní změna v chování úředníků. Za sestavením a udržováním listiny hříšníků však osobně vidím také přenos odpovědnosti za výběr daně z úřadu, který je pro tuto činnost placen na ty, kteří si jej sami platí. Předpokládá se totiž, že každý, kdo bude chtít se subjektem uvedeným na seznamu obchodovat, bude současně ručit za jejich odvody DPH z mezi nimi uzavřených obchodních transakcí.

  Stát tak svou neschopnost vybrat nebo zajistit daně supluje novou povinností, již klade na bedra poctivých obchodníků. Těm pochopitelně nutně vzrostou náklady na monitoring seznamu nepoctivců.

  Generální ředitelství finančních úřadů slibuje vydat přesný pokyn ke kastování poplatníků do konce roku. Bude velmi zajímavé sledovat definici kritérií pro určení stupně spolehlivosti poplatníka a zejména pak jejich používání v praxi. Jsem poměrně nedůvěřivý k tomu, jak bude úředník svým zásahem určovat spolehlivost té nebo oné firmy pro ostatní obchodní subjekty na trhu.

  V jednom ze svých předchozích příspěvků jsem se zabýval úvahou o plánování zdanění. Zdůraznil jsem, že z podnikatelské činnosti by měly být uspokojovány tři strany – majitelé, zaměstnanci a stát. Stejně tak je ovšem nutné uznat za zcela legitimní snahu poplatníků své daňové závazky minimalizovat všemi možnými legálními prostředky. Při této snaze se ve své praxi pravidelně setkávám s představiteli správy daní, kteří si plánování nebo, chcete-li, optimalizaci daní vykládají jako krácení daní a bývá velmi komplikované přesvědčit je o opaku. Budou mít pod hrozbou registrace na seznam hříšných poplatníci odvahu hledat daňové úlevy? 

  Jsem skutečně velmi zvědavý na právní vymezení kategorií poplatníků. Chce se mi věřit, že opatření postihne skutečně jen firmy využívané pro daňové podvody a nepoctivce, a že nebude faktorem omezujícím volnou soutěž.